Tuto výstavu jsem nazvala VNÍMÁNÍ.

Dlouhodobě je pro mě malba cesta k experimentu, hledání něčeho, co nás přesahuje.

Co v sobě máme? Co si dovolíme vnímat? A jak vnímáme to, co máme před sebou?

S jistotou, každý úplně jinak…

Jsou malby hřejivé, uklidňující? Jsou vášnivé, nebo drsné, agresivní?

Je to sopka, peklo? Nebo naděje, touha? Síla, kterou nejde zastavit?

A to je právě zajímavé. Stejná událost, kulisy, lidi a vztaženo k malbě - stejný obraz - v každém z nás vyvolává jiné dojmy, jiné pocity.

Před abstraktní malbou můžeme rozmýšlet, co je namalované a co tím autor myslel,…

Věřím, že je lepší nechat na sebe malbu působit, raději než ji analyzovat.

V tom je síla a krása abstrakce, že je na každém z nás, jak si ji prožijeme.